Vrátíme Krupce dobrou pověst
Vrátíme Krupce dobrou pověst
V úterý 17. dubna oslavila Krupka 200 let od narození slavného rodáka očního lékaře MUDr. Ferdinanda Arlta. Pietní akt u pomníku slavného rodáka a následné proslovy i kulturní vystoupení v kostele Nanebevzetí Panny Marie byly důkazem, že si současná Krupka svých rodáků váží a dokáže dát oslavě slavnostní a důstojný rámec. Dík patří všem, kteří oslavu připravili a účastnili se jí.
Nad všemi čněl dobrý duch pana Bohdana Ostroveršenka. Není žádným tajemstvím, že to byl on, kdo oslavu výročí krupského rodáka dlouhodobě prosazoval a zajišťoval. Jako řečník jediný překonal drobnou vadu oslavy, na které (stejně jako na zastupitelstvu) chybělo ozvučení. Jeho zvučný hlas nepotřeboval mikrofon a vynikal i při sborovém zpěvu. Za to vše Vám díky, pane Ostroveršenko.
V závěru slavnosti pan Ostroveršenko upozornil na neutěšený stav kostela. Poděkoval zastupitelstvu za finanční podporu při opravě unikátního sousoší, které teď čeká na své obrození v restauratérských dílnách. Upozornil i na vnitřek kostela, který by pro svou obnovu potřeboval další velké finanční částky. A pak si pan Ostroveršenko hlasitě povzdychl nad tím, kde ty milióny vzít.
V té chvíli stáli v jeho bezprostřední blízkosti starosta města p. Matouš a radní pro kulturu p. Rouček. Ještě před několika okamžiky se oba zviditelňovali předáváním květin dirigentům pěveckým sborů a významným hostům. Vše se zářivými úsměvy. Ty jim však ztvrdly právě při povzdechu pana Ostroveršenka nad chybějícími miliony na opravu kostela. Řadě přítomných naopak zacukaly koutky úst v hořkém úsměvu. Pan Ostroveršenko totiž hromově udeřil přímo kladivem do kovadliny.
Nechtěně připomněl, že kdyby se pod dozorem pánů stojících po jeho boku řádně na radnici hospodařilo, byl by nejen tento kostel, ale i celá Krupka jako ze škatulky. Právě starosta p. Matouš a zdatně mu sekundující p. Rouček patří k těm, kteří stojí u předražených zakázek města, u prodejů a směn majetku města pro město nevýhodných a u městských firem a organizací nekontrolovaně polykajících finance města. V součtu to od roku 2000 pro město dělá ztrátu téměř půl miliardy korun. "Jistě" jen z důvodu zcela nechtěných a náhodných. Jinak by je přeci nikdo nevolil do čela radnice.
A tak se většina přítomných z důstojné vzpomínky na slavného rodáka rychle vrátila zpět do tvrdé krupské reality. Z pohody je budil i z pozadí vše přísně pozorující tajemník úřadu p. Růžička. Ještě že tu byl úsměvně snaživě pobíhající místostarosta p. Dubský, který ochotně a úslužně nosil a podával vše, co skuteční vládci města potřebovali k obřadu, který měl v jejich očích zviditelnit víc je, než slavného rodáka.
A co 200letý krupský oslavenec? Ten se ze svého piedestalu potěšeně a pobaveně usmíval. Vzpomínka, zájem a úcta řadových občanů mu jistě udělaly radost. No a těch upocených potentátů, kteří se snaží (jak známí brouci) ukoulet si z městského co největší kuličku a rychle šup s ní do vlastního hnízda, už za těch 200 let viděl hodně a ví, jak skončili. Také ví, že Krupka sice otlučená a ušmudlaná jistě přežije i ty dnešní pány. A bude lépe, až začne platit celoživotní heslo pana doktora Ferdinanda Arlta, které ho zvěčnilo stejně jako jeho vědecké úspěchy. Celým svým životem říkal, že důležitější je nejdřív pomoc a podpora druhým, teprve pak osobní zájmy a požitky.