Vrátíme Krupce dobrou pověst
Vrátíme Krupce dobrou pověst
Úctyhodní odcházejí - neúctyhodný byl oceněn
Když jsme před pár dny uváděli řadu smutných zpráv ze zasedání Zastupitelstva města Krupky, netušili jsme, že jim bohužel není konec.
Ve čtvrtek 26. června zemřel otec Josef Cukr , dlouholetý správce bohosudovské farnosti. V Bohosudově strávil významnou část života, zanechal zde nesmazatelnou stopu nejen při záchraně a obnově místní poutní baziliky a církevního gymnázia, ale především v duších mnoha lidí, jimž svým nakažlivým optimismem, nezdolnou vůlí a laskavou moudrostí pomáhal při jejich cestě životem.
V jeho případě příslovečné bohudík za jeho dobrého ducha, příznačného prací ve jménu dobra a lidskosti, který neopustil Bohosudov a celou Krupku až do r. 2001, kdy se odebral otec Cukr na zasloužený odpočinek na Velehrad. A věříme, že Krupku neopustí ani nyní, kdy skončilo jeho pozemské bytí.
Zajisté nyní uslyšíme v souvislosti s jeho odchodem mnoho děkovných proslovů. Budou mezi nimi i proslovy těch, kteří se více než oslavit otce Cukra, budou snažit přihřát na jeho díle. Mnohem více však jeho odkaz uctí ti, kteří svým aktivním životem budou pokračovat v tom, co otec Cukr celý život konal. Tím, že se aktivně postaví lidskému zlu a chamtivosti, že budou vzdorovat bezohledné totalitní moci, jakkoli maskované předstíráním demokracie. A vytrvají v tom, aniž by ztratili optimismus, smysl pro krásu a víru v lidské dobro.
Úmrtí otce Cukra však není v závěru letošního června jedinou smutnou zprávou pro Krupku. V pátek proběhlo poslední rozloučení s panem Jiřím Motyčkou, dlouholetým zastupitelem města a předsedou krupské sociální demokracie. Svými životními postoji patřil k těm, kteří v Krupce přispěli k obnově a obraně demokracie. Tu hájil i v době, kdy řada tzv. krupských demokratů sehnula hlavy před agresivní totalitní mocí, jež se neštítila pro zachování svých postů na radnici ani manipulace a uplácení voleb i za pomoci násilí a spojení se s polokriminálními živly.
Velkou láskou pana J. Motyčky byla železnice a s ní spojená lanová dráha na Komáří vížku. Jeho aktivní zájem a znalosti přispěly k zachování této významné technické krupské památky. Svou snahou zabránil i zrušení horní, tzv. kozí dráhy. Byl jedním z těch, kdo prosadil její alespoň občasný provoz. Svou stopu zanechal i při hájení komplexu budov na dolním - bohosudovském nádraží, které přes svůj současný nedobrý stav jsou i díky němu schopné obnovy do historické krásy a funkčnosti.
Svůj boj o zachování krupské sociální demokracie jako skutečně demokratického uskupení s drsně totalitními jedinci, kteří dnes krupskou ČSSD ovládají a kteří ho vytlačili i z jeho milovaných městsko-drážních aktivit, sice prohrál. Ale co je důležité, nikdy se nevzdal. A to i přes své horšící se zdraví, kterému jeho boj určitě nepřidal.
Životní dílo i postoje těchto obou nezdolných mužů, kteří nás v červnu opustili, si zaslouží nejen obdiv a poděkování, ale hlavně to nejdůležitější – pokračování v jejich pozemském díle.
Smutnou realitu Krupky završila v posledních dnech ještě jedna zpráva. Není na první pohled tak tragická, ale ve svých důsledcích, kdo ví? V každém případě vyvolává minimálně nevěřícné kroucení hlavou.
Teplická státní (demokratická) policie vyznamenala u příležitosti výročí svého založení řadu policistů a ocenila i několik civilistů, kteří prý svou dlouholetou prací přispěli k její kvalitní činnosti. Jedním z nich je i dlouholetý uzurpátor moci na krupské radnici a současný starosta města PhDr. Ing. (před časem i Mgr.) Zdeněk Matouš, MBA - policii dobře známá figurka stojící za stamilionovými ztrátami Krupky (nebo že by právě proto?) Vděčnost pana Matouše je přece všeobecně známa. Zprávu o tom přineslo eTeplicko.
Existuje-li bůh, pak z pohledu spojení těchto smutných událostí si s námi zajímavě pohrává. Vidí-li to Václav Havel, určitě už tam nahoře rozepisuje další ze svých absurdních dramat.
zastupitelé za Zdravou Krupku