Vrátíme Krupce dobrou pověst
Vrátíme Krupce dobrou pověst
„Proč vy zastupitelé Zdravé Krupky kopete do podle mě skvělé krupské kultury? A proč se někdy nepřijdete podívat a jen kritizujete?“ Rozčiluje se na „fejsbuku“ jedna z krupských kulturních fanynek. Není sama, kdo poněkud zjednodušeně a značně neinformovaně hodnotí to, co se okolo kultury v Krupce děje.
S omluvou začněme trochu vědecky. Pojem kultura, pocházející z latinského „cultura“, znamenajícího pěstovat. Jako metaforu ho využil Cicero pro překlad Platónova pojmu „péče o duši“. Evropská renesance udělala z pojmu kultura označení jen pro umělecké činnosti. S tím později nesouhlasil Johann Wolfgang von Goethe. Podle něj v pojmu kultura kromě uměleckých činností „nesmí chybět ani oblečení a jídelní zvyky, dějiny ani filosofie, umění ani věda, dětské hry ani přísloví, hospodářství ani literatura, politika, tj. správa veřejného prostoru ani soukromí a ani vztah k přírodě“.
Z Goethova pohledu vznikl současný obsah pojmu kultura jako souhrn pozitivních soukromých i veřejných lidských činností, díky kterým se člověk stává platným členem lidského společenství. Takže kulturně se chová nejen ten, kdo se ať aktivně či pasivně věnuje uměleckým aktivitám, ale i ten kdo i sportem pečuje o své tělo, dbá na oblékání, pečuje o krásu svého domova, okolí svého bydliště, udržuje historické památky, kulturní tradice, stará se o přírodu a životní prostředí a pomáhá stárnoucí i nastupující generaci. Vše přitom činí za kultivovaného chování k druhým a respektování jeho práv a potřeb.
Z tohoto pohledu kultura v Krupce jen kvete. Tisíce občanů bez jakéhokoliv požadování hmotného či mocenského zisku svými kulturními aktivitami udržují pozitivní tvář Krupky a my zastupitelé Zdravé Krupky jsme jim za to vděčni a v rámci našich možností je podporujeme. Oproti tomu však stojí nekulturní konání radnice. Jedinci v jejím čele se přímo barbarsky - přes uplacení a manipulaci voleb zmocnili radnice, aby mohli stejně barbarsky ovládat město.
Své barbarství maskují i oháněním se podporou kulturních aktivit. Avšak jen do té úrovně, která neohrozí jejich soukromé hmotné a mocenské zájmy a jejich financování ze zdrojů města a jeho občanů. Kulturním aktivitám vycházejícím od občanů, škol a spolků samozřejmě klacky pod nohy nehází. Ale jejich rozsah omezují minimálním financováním a vyžadováním podřízenecké loajality (nesmí se objevit byť náznak kritiky práce radnice) často udržované i vyhrožováním odebráním i toho mizivého financování či znemožnění užívání objektů města.
Mnohým občanům k zavření očí nad barbarstvím radnice stačí to, co radnice v oblasti kultury dovoluje. Avšak ve srovnání s tím, jak je podporován kulturní život ve srovnatelných městech, je to naprosté minimum. Netýká se to jen zoufalého stavu „domu kultury“ Olympie, chřadnoucí budovy umělecké školy i dalších školních objektů, „centrální“ knihovny zahnané do opuštěného kouta omšelého kina. Ale i zanedbaného bohosudovského centra se skládkami pod gymnáziem a svinčíkem v okolí zázemí městského Sportu Krupka, řady rozpadajících se historických objektů (včetně hradu Krupka), neschopnosti převzít kasárna v Unčíně, zoufalého stavu okolí nádraží či ničení přírodních a krajinných hodnot Krupky.
To, co radnice prodává jako své kulturní úspěchy, je povětšinou prací jiných, zčásti i dílem členů či příznivců Zdravé Krupky či výsledkem jejich tlaku na radnici. Štola Martin (dnes v zájmu UNESCO)i s hradem Krupka, centrum krupských hasičů, OS Královské horní město, městské slavnosti, divadelní či filmový festival, koncerty v historických objektech, propagace krupských památek a stromů, krupské ovzduší zbavené fenol-formaldehydových rakovinotvorných emisí, miliony korun zachráněné v pokladně města před podojením do soukromých kapes. To jsou výsledky práce Zdravé Krupky v kulturní oblasti. Ale jen střípky v představě o skutečně komplexně kulturním prostředí Krupky, které chce Zdravá Krupka prosadit.
Podporujeme i projekty na obnovu a výstavbu sportovišť či převzetí lanovky městem. Ne však za ceny, které až dvojnásobně překračují obvyklé tržní ceny, jak se stalo právě u městského stadionu či lanovky. Chování radničních pánů (zuřivé zakrývání skutečných cen a nákladů) samo říká, že zde nešlo o zájmy občanů a města, ale o provize (ošklivě řečeno úplatky). To samé je s velkou pravděpodobností i příčinou náhlého zájmu postavit v Krupce krytou hokejovou halu.
Pravdou je, že kulturní akce pořádané městem příliš nenavštěvujeme. Ono totiž užít si kulturní zážitek v přítomnosti kulturnost předstírajících barbarů z radnice moc nejde. I když vzpomínka na pány Matouše s Roučkem kroutící se otráveností a nudou, když v rámci předvádění své kulturnosti navštívili předvánoční představení místních ochotníků, patří k nezapomenutelným zážitkům. Prchali mezi prvními. Nejspíš vylepšit si náladu do nejbližší herny – tam se konečně i s pomocí kořalky pořádně „kultůrně“ vyřádili.
P. Maleček, zastupitel