Vrátíme Krupce dobrou pověst
Vrátíme Krupce dobrou pověst
Měsíčník Radnice se měsíc od měsíce stále více a více svým obsahem propadá. Brzy již dosáhne svého dna. Pokud jde o přenos informací z radnice směrem k občanům města, tak se z něj stal nic neříkající plátek. Nedočtete v něm nic o chodu města, o jeho správě. V posledním půlroce chyběly informace o přípravě regulace hazardu, o novém územním plánu, o přípravě rozpočtu na tento rok. Občan se nedozví nic o tom, co projednala rada města nebo co bylo schváleno či neschváleno, doporučeno či zamítnuto či pouze vzato zastupitelstvem města na vědomí. Několika stránkový měsíčník je proto plný zpráv městské policie, programů kulturních zařízení, inzerátů, reklam a informací o činnosti místních spolků. Redakční rada zcela ignoruje platnou legislativu, neumožňuje ani zastupitelům vyjádřit svůj názor. Z toho se bude muset brzy zodpovídat.
Že jde o cílený záměr, je naprosto jasné. V zájmu současného vedení města totiž není, aby o takových věcech občan Krupky cokoli věděl. Občan má ale na takové informace právo. Měsíčník je financován z veřejných prostředků.
Březnová Radnice postupující úpadek jen potvrdila.
První stránka je propagandou samotného starosty. Ačkoli je vykreslen jako téměř dobrotivý bůh, který hájí čísi zájmy, výsledek vyznívá zcela opačně. Není totiž jasné, o čí zájmy jde. Evidentně ne o zájmy města či jeho obyvatel.
Aby poukázal na to, jak dobrým je hospodářem, popisuje, jak náročná a dlouhodobá byla práce na přípravě návrhu rozpočtu, který byl nakonec předložen na celých 9 stránkách a schválen v rozsahu jedné jediné stránky – jedné tabulky. Sám se tak přiznal ke lži. Jak dobrým je hospodářem, je patrné z každého zašlého a zchátralého koutku našeho města.
Je otázkou, na čem tedy starosta se svými nejbližšími tak tvrdě od října loňského roku až do půlky února, kdy měly práce na rozpočtu probíhat, tak těžce dřel? Odpověď si netřeba vymýšlet. Starosta, známý svým specifickým přístupem k majetku i financím města, odpovídá sám: „No přeci na tom, abychom rozmnožili tu půlmiliardu, která pod naším dozorem již z pokladny města zmizela. A taky, proč financovat uplácení voličů v komunálních volbách ze svého, že?“
V další části úvodního článku se snaží ohromit čtenáře tím, jak se dostaly zprávy o skvělé péči radnice (pod jeho vedením) o historické dědictví města Krupky až na samotný Pražský hrad do kanceláře prezidenta republiky.
Znalcům krupské reality nezbývá než se začít smát. Být na starostovi a spol., neexistovala by dnes hornická stezka se štolou Martin ani kaple Sv. Wolfganga pod Komárkou, hrad Krupka by celý vypadal jako hroutící se část jeho hradeb, které není radnice schopna stabilizovat, natož opravit. A UNESCO by se Krupce vyhýbalo širokým obloukem. O kostelech zachráněných díky aktivním občanům a nikoli radnici ani nemluvě. A o stavu tvrziště vedle zdevastovaného koupaliště, o hradu Kyšperk se raději ani nezmiňovat. Bazilika v Bohosudově má naštěstí za správce církev, nikoli radnici.
V dalším článku, věnovaném opravě staré kovárny, se starosta chová naopak až podezřele skromně.
Ono „Společenstvo zvonu“ je totiž on a jeho nejbližší z radnice. To, co v něm popisuje, zní sice hezky (tedy když pomineme, že by jako představitel města měl takové aktivity směrovat na městský krupský hrad, který je veřejností opomíjen), ale každý díky pověsti starosty Matouše tuší, že v tomto jejich soukromém objektu zmizí právě peníze města. Vem to čert, když to poslouží záchraně památky! Ale proč stejnou možnost nedostanou i další vlastníci soukromých objektů v památkové zóně, kterou Husitská ulice a její okolí je?
A pak, nebude tato kovárna maskovat něco úplně jiného? Ono totiž není žádné tajemství, že ono „Společenstvo zvonu“ má skvělé kontakty na rusko-jazyčnou enklávu v Krupce a v mnohém jí vychází vstříc. A rusomilství je populární i v kanceláři prezidenta republiky. Jestlipak nebude toto ta pravá příčina čilých kontaktů prezidentské kanceláře s podobně zaměřenou krupskou radnicí?
Dokonce se už plánuje směrování zahraničních partnerů prezidentské kanceláře do Krupky. Aby to občany nevyděsilo, je vše chytře maskované zájmem o památky. Však výpravčí, který v r. 1991 dával zelenou poslednímu vlaku odvážejícímu ruské vojáky i s jejich vojenskou technikou, dodnes vzpomíná, jak mu oficíři mručivou ruštinou sebejistě říkali: „Мы сюда́ всё-таки ещё вeрнёмся!“ - „My se sem stejně jednou vrátíme!“
Nezbývá, než doufat, že díky kšeftům pánů z krupské radnice k tomu proboha snad nedojde. I když by to pak vysvětlovalo jeho spojení s též prorusky totalitními krupskými komunisty. A také to, proč Matoušova radnice tak zarputile hlídá, aby zůstal prázdný prostor pod bohosudovským gymnáziem, kde už jednou ruská kasárna byla. Jak známo, Rusové se rádi vrací tam, kde už jednou byli doma – jako teď na Krym. To, že dobře informovaný starosta Matouš už teď prchl z Krupky do Teplic, také leccos naznačuje.
Je s podivem, co všechno se pod velením mediálního mága Křivohlavého valí z té březnové RADNICE ?! Nebude on nakonec utajeným protimatoušovským agentem? Pak ovšem odvádí skvělou práci. Jen tak dál pane Křivohlavý!
(red.)