Vrátíme Krupce dobrou pověst
Vrátíme Krupce dobrou pověst
Rada města se rozhýbala a vyhlásila výběrové řízení na šéfa sloučených městských kulturních zařízení. Nedávným rozhodnutím zastupitelstva města byly totiž sloučeny dříve samostatné jednotky kino a dům kultury Olympie do jedné městské organizace.
Tyto kroky vedení města jsou praktickou ukázkou realizace návrhů zastupitelů Zdravé Krupky. Cílem návrhu bylo uspořit provozní prostředky hlavně na mzdy, teplo a úklid objektů kina a Olympie a následně přesun úspor na přímou podporu a rozšíření kulturních aktivit. Ze stejného důvodu předložila Zdravá Krupka i návrh na zrušení placené funkce radního pro sport a kulturu (ve skutečnosti druhého místostarosty) obsazené p. Roučkem. I zde měly jít uspořené mzdové prostředky na přímou podporu kulturních a sportovních aktivit. Tento návrh byl razantně odmítnut celou "pro-matoušovskou" koalicí. Navíc (i za cenu porušení zákona) nebylo toto hlasování ani uvedeno v zápisu z jednání zastupitelstva. Tím i sám p. Matouš potvrzuje, že chlubit se p. Roučkem v čele města, moc nejde, natož ještě financováním jeho osobní spotřeby z městského, a to na úkor kultury a sportu.
Je však otázkou, co radní udělají s původní myšlenkou Zdravé Krupky na převod dnes zbytnělých provozních a mzdových nákladů na přímou podporu kulturních aktivit. Ve výběrovém řízení páni radní vůbec nespecifikují, co od jimi vybíraného šéfa městské kultury budou chtít. Včetně i tak zásadní věci, jako jestli chce jeden z kulturních objektů zakonzervovat, nebo naopak kulturní aktivity rozšířit tak, že budou oba objekty plně využity a tím se stanou jejich současné zbytnělé provozní náklady smysluplné. (Dodatek k výběrovému řízení )
Při známých lidských a kulturních parametrech krupských radních to samo o sobě říká, že cesta k úspěchu nepovede přes snahu pozvednout krupskou kulturu, ale přes znalost jejich soukromých priorit. A mezi ně kultura evidentně nepatří. To její provozní náklady – údržba objektů, energie a mzdy už je jiná. Z nich se totiž dá leccos uloupnout. Na rozdíl od pro ně neplodných aktivit kulturně poblázněných a otravně aktivních občanů. Například taková v tichosti chystaná digitalizace kina. Tu předražit o pár set tisíc by bylo pro krupské profíky maličkost. Avšak s jednou podmínkou, kterou je naprostá loajalita nového šéfa kultury. Jednoho takového už mají. Osvědčil se například svou až podlézavě aktivní účastí při cenzurování měsíčníku RADNICE v prospěch svých pánů na radnici. Kino pak dostal jako trafiku za odvedenou práci.
Skutečné zájmy krupských radních by mohl účastník konkurzu otestovat tím, že do svého projektu zařadí uvedení Gogolova Revizora. O hře se ve Wikipedii dočtete: … Autor svou hrou, zachycující tupost, nevzdělanost a zkaženost úředníků v jednom ruském provinčním městečku prolezlém korupcí a různými jinými neřestmi, nastavil zrcadlo všem, jejichž charakter je pokřiven podlézavostí a úplatkařstvím. Takový kandidát zcela jistě zvítězí. Ale ne v konkurzu na šéfa kultury, ale v rychlosti úprku před ručním vyjádřením obdivu radních, zvláště od šéfa kultury a sportu p. Roučka. Jeho poplácání kandidáta by bylo jistě obzvlášť srdečné. Už tenkrát, před téměř 200 lety připsal Gogol pro dnešní krupské radní i motto hry, které zní: „Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu!“ Sakra, jak to ten chlap mohl už tenkrát vědět.
"Závěrem dovolte povzdechnutí pro uznávanou režisérku šikovných krupských divadelníků paní Urbanovou: „Odcházení V. Havla se Vám velmi vydařilo. Ale takový Revizor by byl v Krupce teprve úspěch! To by bylo v Olympii veselo! Zvláště za účasti velkomožných blahorodí z krupské radnice.“