Vrátíme Krupce dobrou pověst
Vrátíme Krupce dobrou pověst
Díky německo - české spolupráci byl na přípravný seznam památek UNESCO vložen projekt ochrany památek dobývání rud v Krušných horách. Českou stranu zastupuje v tomto projektu i krupská prohlídková štola Starý Martin. Již samo zařazení památky z Krupky na přípravný seznam světových historických památek UNESCO je pro Krupku významnou událostí.
Před televizní kamerou se k ní vyjádřil i krupský starosta p. Matouš. Zda však v televizním šotu regionálního vysílání radostně uvítal hlavně tuto událost či spíše možnost přísunu dalších financí do města, těžko říci. To ukáže čas. Každopádně byl viděn, jak si chlubivě před ministryní kultury a hejtmankou Ústeckého kraje natřásá své peří při předvádění své péče o památky města. „Máme se smát nebo brečet,“ říkali si při tom ti, kteří znají jeho skutečnou tvář i jeho skutečné zásluhy o „rozkvět města“.
Mnozí jistě nezapomněli na jeho známý odpor právě k projektu zpřístupnění štoly Starý Martin v letech jeho vzniku a pamatují na jeho „nezapomenutelné zásluhy“ o přísun (ve skutečnosti odsun) městských financí. „Zas bude další možnost napakovat se na práci druhých“. To byl skutečný důvod radosti p. Matouše.
Možnost turistického využití hornických památek byl diskutován hned po roce 1989. Avšak až v r. 1995 byl projekt spuštěn tehdejším starostou p. Malečkem, který ve spolupráci s německou stranou požádal o financování projektu příhraniční naučné stezky, jehož součástí štola je. I díky p. Vnoučkovi, jehož komunikativní znalost německé nátury i místního dialektu, byly otevřeny dveře k jednání se starosty německých měst. Pan Maleček i přes řadu kroků pro něj riskantních, ale vůči zastupitelstvu vždy otevřeně, dotáhl projekt do podoby zpracování projektové dokumentace a schválení financování z evropských fondů PHARE (včetně rekonstrukce hradu Krupka.) Vše za nezájmu, posměšků a podezřívání pánů Matouše, Růžičky a Puchara (stejně se v počátku stavěli i k projektu průmyslové zóny). Jediný p. Puchar se zapojil alespoň při finalizaci žádosti. Ale až pod příslibem dobře placené funkce vedoucího realizace projektu.
To už se psal rok 1998, kdy vrcholil několikaletý odpor starosty p. Malečka proti soukromým zájmům p. Matouše při správě města, tiše krytým p. Růžičkou a naoko se tomu vzpouzejícím p. Pucharem. Situace zákonitě vedla k tomu, že si tato krupská „svatá trojice“ vybrala po volbách 1998 za starostu ohebného p. Nováka. I ten označil projekt příhraniční stezky za zbytečné vyhazování peněz. Naštěstí tehdy zasáhly podnikatelské kruhy a ministerští úředníci, kteří krátkozrakým pánům na krupské radnici řádně vysvětlili přímé i nepřímé přínosy projektu.
Do jejich dohodnutých plánů se ale p. Maleček nehodil. A tak byl z projektu, i přes svůj zájem pokračovat, vyhozen. Zaměstnanci firem, kteří dále na projektu pracovali, dostali pod hrozbou propuštění z práce přísný zákaz o projektu s p. Malečkem hovořit. Přesto nebylo těžké (díky naštvání zaměstnanců) dozvědět se o fakturaci objemově nafouklých, nebo vůbec neprovedených prací. A výsledek? Původní odbornou firmou stanovená cena 20 milionů se nafoukla na milionů 30 při stejném objemu prací.
I přes nezájem starosty p. Nováka a řadu dalších problémů byl hlavně díky tlaku podnikatelských kruhů projekt Hornické stezky dokončen. Na jeho slavnostní otevření byla pozvána řada hostů, včetně celého zastupitelstva. S jedinou výjimkou. Hádáte správně. Důvod? Řada hostů znalých historie hornické stezky chtěla p. Malečkovi veřejně poděkovat. A to se podle pánů z radnice (Matouše, Puchara, Růžičky a Nováka) nesmělo stát!
Právě při zařazení štoly Starý Martin do širšího seznamu památek UNESCO je nutné připomenout, že bez práce p. Malečka by dnes UNESCO nemělo v Krupce co chránit. Stačí se podívat na osud památek, které se tehdy do projektu p. Malečka bohužel již nevešly - hrad Kyšperk a vodní tvrz Starý dvůr nad koupalištěm. Obě významné památky krupské historie se dodnes kvůli nezájmu vedení radnice rozpadají. Jediné, co se tehdy ještě stihlo, byla turistická publikace o Kyšperku, zpracovaná p. Malečkem za grafické podpory p. Windische.
Podobný osud mohl stihnout i kostel sv. Anny a hřbitov na Libušíně, či kostel Nanebevzetí Panny Marie v Husitské ulici. O ty se naštěstí postaralo Občanské sdružení Královské horní město Krupka založené a nastartované opět p. Malečkem a udržené při životě p. Ostroveršenkem a paní Mrázkovou, za což jim platí velký dík.
Práci p. Matouše zde ovšem nenajdete. Přesto se nestydí mediálně parazitovat na cizí práci v televizi a v měsíčníku RADNICE a začíná opět slídit okolo městských zakázek a městských financí spojených s údržbou historického dědictví Krupky.
Nejděsivější ale je, že tento člověk bude zodpovídat za přípravu podkladů pro UNESCO. Husí kůže naskakuje člověku při pomyšlení, že spolu s p. Matoušem budou před UNESCO Krupku obhajovat i pánové Rouček, Šanda nebo Saifert. Výsledky jejich péče o památky Krupky nejlépe dokazuje právě vodní tvrz nad koupalištěm, již má p. Matouš přímo pod okny. A to je tam teď díky bezplatné dřině zejména mladých nadšenců a obdivovatelů Krupky alespoň uklizeno. Vedení města jim však dodnes mediálně ani nepoděkovalo.