Vrátíme Krupce dobrou pověst
Vrátíme Krupce dobrou pověst
V posledních dnech jsme opět našli ve schránkách měsíčník RADNICE, tentokrát té listopadové. Ani ji nebylo nutné číst celou, již samotná titulní stránka byla dost vydatná. Opět se na ní objevily tváře dvou hlavních představitelů města – starosty a místostarosty.
Jako svorní bratři jsou vidět nejen pravidelně na titulce v RADNICI, jako svorní soudruzi se vzájemně vydatně podporují již dlouho. Netřeba opakovat, co je oba vyneslo loni do vrcholných funkcí vedení města. Byla to vzájemná soudružská pomoc. Jeden pomohl druhému k funkci starosty, druhý ho za to odměnil postem místostarosty.
A to je k tomu vůbec nevedly chorobné mocenské zájmy, z nichž obviňují své politické konkurenty, ale především společný zájem pomoci. Ale jak a komu pomoci, lze odvodit z jejich společných základů komunistické morálky. Jedním z jejích rysů je plané ubezpečování občanů o tom, že co dělají, dobře a ve prospěch lidu krupského dělají.
Jistě i v zájmu Krupky a jejích občanů se rozhodl pan místostarosta kandidovat i do Senátu. Jeho volební (ne)úspěch v senátních volbách starosta velmi ocenil. Sám neúspěšný kandidát do Senátu ve své děkovné řeči ubezpečuje svou hrstku voličů, že „jeho srdce a hlava je na jejich straně“. V Krupce zvítězil, to popřít nelze. Ale jeho vítězství je z pohledu procentuálního počtu jemu nakloněných voličů více než zanedbatelné. Ve druhém kole voleb do Senátu ho podpořilo pouhých 8, 2 % voličů. A to za ním stála jistě masivní podpora nejen skalních komunistů, ale i spřízněnců starosty. Účast voličů Krupky však tentokrát jasně ukázala, že tyto volby nebyly zmanipulovány či uplaceny jako ony poslední komunální (a zřejmě nejen ty poslední). Ukázaly, kolik skutečných, neuplacených voličů oba pány v Krupce podporuje.
Po volbách zřejmě oba analyzovali onen volební (ne)úspěch. Možná si kladli otázku, čím to, že nedopadla místostarostova kandidatura na senátora lépe. Vždyť svou předvolební kampaň postavil na heslech a slibech boje proti korupci, boje proti těm, kteří se politiky a funkcí zmocnili proto, aby rozkrádali veřejný majetek a rozpočty. Sliboval čestné a morální chování. Pokud mu však zbyla alespoň trocha soudnosti, pak si jistě dokázal také sám odpovědět. Lidé přece nejsou slepí a hluší. Za necelý rok od druhého opakovaného hlasování jistě neztratili ani paměť a vědí, jak se rozchází jeho proklamované sliby s jeho politickou praxí.
Z žalobce na zmanipulované a uplacené volby se jedním šmahem stal obhájcem jejich výsledku a následně ve funkci místostarosty přihlíží zamlčování informací o předražených městských zakázkách a podhodnocených prodejích městského majetku, hlasuje proti auditům v organizacích města, podporuje hazard v Krupce a cenzuru v RADNICI, brání účasti občanů na jednání zastupitelstva tím, že souhlasí s dopoledními termíny zasedání atd. Pak se opravdu nemůže divit. Voličům totiž lhal. Kdo veřejně jeho chování považuje za fair – play, je právě jeho spřízněnec starosta.
(pokračování příště)