Vrátíme Krupce dobrou pověst
Vrátíme Krupce dobrou pověst
„Kde máš medaili,“ jízlivě a s potutelnými úsměvy se mě nedávno ptali kamarádi v hospodě. Hrdě jsem otevřel peněženku a ukázal medaili Sv. Floriána, kterou jsem obdržel od krupských hasičů za to, že jsem pro ně jako starosta od státu získal a pomohl zprovoznit městskou hasičskou základnu v areálu sovětských kasáren. Tu nosím i pro štěstí, protože právě v této hasičské základně při hasičské schůzi mi mou medaili hrdě vetknutou do klopy zlil současný starosta Matouš pivem. Vztekle po mě mrštil obsah své pivní sklenice, protože jsem si dovolil vyvracet jeho lži, kterými krmil hasiče ve snaze získat jejich volební hlasy. Maje vzteky zakalené oči, netrefil se, jen trocha piva symbolicky olízla právě tu slavnou hasičskou medaili. Řekněte sami, kdo v Krupce takovou raritu vlastní?
„Ne tu hasičskou, ukaž tu novou – policejní,“ žádala příběhu se smějící společnost. Na nic nečekali a už se na tu mou údajnou policejní medaili připíjelo. Až tehdy jsem se dozvěděl, že se 4. října udílely k 20. výročí městské policie medaile. Udílely se i všem velitelům městské policie, kterými jsou ze zákona starostové města. I já jím byl v letech 1994 – 1998. Trvalo, než pochopili, že na slavnostní obřad, celebrovaný starostou Matoušem, na rozdíl od starostů Puchara a Nováka jsem jaksi pozván nebyl a žádnou medaili nedostal. A tak mi hodní kamarádi pro moji útěchu zapěli slavnou píseň Vlasty Buriana Anton Špelec, ostrostřelec, která končí smutným povzdechem „já bych do toho kop, ta medaile je můj hrob“ . Znalcům české filmové klasiky netřeba vysvětlovat, že je to o jednom ostrostřelci, co také medaili nedostal, ze žalu se opil, vrchnost pomluvil a pak se vězení vyhýbal.
A jak se dozpívalo, pojala rozjařená společnost nápad tu medailovou scénu sehrát v současných krupských reáliích. Ujal jsem se tedy role zneuznaného ostrostřelce a vše fungovalo až do chvíle, kdy ostrostřelec na konci filmu, opět zmožen liguére, už podruhé říká „a mě se chce něco říct, ..císař pán je vůl... ííí lidu zvolen“. To „…ííí lidu zvolen“ přidává, když uvidí, že mu konečně přináší tu vytouženou medaili. „To nééé, jsme v dnešní Krupce, takže místo císař pán musíš říct starosta Matouš,“ řehtali se mi pivní kamarádi.
Ale ve mně se vám to najednou sevřelo a to, že starosta Matouš je vůl..ííí lidu zvolen, jsem říct nedokázal. Došlo mi, čím to, že ta slavnost k výročí městské policie byla nějaká divná. Vždyť tam, až na výjimky, byli shromážděni všichni, kteří se tak či onak ochomýtali okolo manipulace a uplácení slavných krupských voleb a následného kšeftování a podvodů při volbě p. Matouše starostou. „Tak za tohle dostali ty medaile,“ rozsvítilo se mi po liguére v hlavě. Nebo vy snad věříte tomu, že by se starosta Matouš obtěžoval nějakou oslavou poctivé a nevýnosné služby městu? Viz reportáž.
Seděli tam všichni. Matoušem vodění exstarostové Novák i Puchar, jeho věrní služebníci z řad úředníků včetně tajemníka Růžičky a šéfa Sportu Krupka Saiferta i funkcí uplacený místostarosta Dubský. Ale i ti při uplácení a manipulaci voleb náhle osleplí a hluší státní i městští policisté. Včetně svých slavných velitelů. No řekněte sami. Kdyby se opravdu slavilo výročí městské policie, byl bych tam přeci taky, ne?
Ale dovedete si mě, Malečka, představit v této "skvělé" společnosti? Dovedete si představit, jak mi Matouš předává medaili? A tak se odehrál další krupský paradox. Lidé jsou odměňováni tím, že tam, kde se z vůle starosty Matouše odměňuje, pozváni nejsou. Za tohle vyznamenání Vám, ne vůlí lidu zvolený starosto Matouši, děkuji. A pro vás – s těmi skutečně poctivými policisty jsem si ruku podal. Vím, že kus dobré práce pro město udělali. Jen nechápu, proč jsou za dobrou práci trestáni medailí od Matouše.
Ing. Pavel Maleček