Vrátíme Krupce dobrou pověst
Vrátíme Krupce dobrou pověst
Včerejší komentář k průběhu posledního zastupitelstva odlehčil krutou realitu správy města. Ta však k smíchu vůbec není. Lidé ve vedení radnice už zcela nezakrytě zneužívají svých, tj. v jejích očích jim patřících funkcí na radnici k svému obohacování na úkor města. Starostou je p. Matouš právě proto, že to v Krupce umí ze všech nejlépe. A umožňuje to i řadě svých obdivovatelů, s nimiž ho spojuje společný pohled na svět a přístup k životu. Hlava nehlava urvat co se dá. Společenská odpovědnost, stud, morálka a demokratické principy jsou pro ně jen obtížným hmyzem, který zaženou mávnutím ruky.
Na cestě za ziskem z městského nesmí stát nic. To, co překáží, musí být zlikvidováno, a to jakýmikoliv metodami. Jak pozitivními – uplácení nejen městskými penězi a majetkem, ale i vlivem plynoucím z funkcí v čele města, tak negativními – pomluvami, vyhrožováním, vydíráním, ničením osobního, rodinného i pracovního života, ničením majetku i nejen vyhrožováním fyzickým napadením. Tak vypadá svět v očích a hlavách lidí ovládajících krupskou radnici.
To vše je samozřejmě pro laiky zabaleno do rádoby funkčního hávu demokraticky a hospodárně spravovaného města. Vždyť podle p. Matouše vše v zastupitelstvu schvaluje demokratická většina, postupujeme podle platných zákonů a město funguje – školy učí, ve městě je jakž takž uklizeno, městská policie i radnice slouží občanům, stadion je jak vymalovaný, občanské spolky fungují. Všemožné kontroly na radnici byly a nic nezákonného neprokázaly. A okolo města je řada nových fabrik.
Ale když si vypíšete ceny veřejných zakázek a prodejů majetku města od roku 2000 a porovnáte je s cenami v místě obvyklými, tak vám po jejich porovnání chybí v pokladně města téměř půlmiliarda. Pak už vás nepřekvapí úpadek v centru města, že leckde chybějící kanalizace, zanedbané nebo jen co nejlevněji betonem oplácané památky. Kromě městského stadionu chřadnou sportoviště i oprýskané a nelákající kulturní stánky. Doslova cítíte, že Krupce chybí ten „drajf“ svobodně a kulturně žijících a prosperujících měst. Najdete tu naopak vypjaté rasové vztahy, otrávené a znechucené občany nejevící zájem o veřejné dění. Výjimkou je několik uzavřených a protěžovaných spolků, kde je základem členství vychvalování radnice a proklínání těch, kteří odhalují její negativní tvář.
Většina lidí si v soukromí řekne, že tuhle radnici nechtějí, ale ze strachu z existenčních potíží svých nebo členů své rodiny na veřejnosti raději mlčí. V Krupce platí: „ Chceš ve městě pracovní místo nebo zakázku? Tak musíš před radnicí ohnout hřbet a srazit paty.“ Lidé rezignují a uzavírají se do sebe nebo do malých skupin, v nichž si v obraně před zblázněním se z krupské reality vytvářejí svůj vlastní vnitřní svět, stejně jako dříve za komunismu.
K volbám chodí sotva každý třetí volič, většina ze sebe nechce dělat šašky u předem domluvené a uplacené komedie. Za to ti, kteří si zvykli na vyšší životní standard zajištěný ze zdrojů odebraných městu, se k volbám jen hrnou a volí své hochy v čele s p. Matoušem. Řada voličů je u voleb jen proto, že dostala pár stovek za vhození volebního lístku s kandidátkami lidí z okolí p. Matouše.
Druhý díl příspěvku věnujeme tristnímu stavu krupských politických stran.