Vrátíme Krupce dobrou pověst
Vrátíme Krupce dobrou pověst
Vše začalo celkem dobře. Bylo se čemu zasmát. Kdysi slavnou bohosudovskou pouť uvedla skupinka šašků provázená pány Matoušem, Dubským a Roučkem – tří echt figur z čela radnice. Moc jim to společně slušelo! Ale pak už toho moc pro pobavení, ani pro duši krupského patriota nebylo.
Na hlavním pódiu jen průměrní a otrávení hudebníci, hlavní ulice zpola obsazená ne příliš vábnými stánky s povětšinou nekvalitním zbožím, pouťové atrakce našlapané ve dvoře církevního gymnázia. Noblesní park (aspoň dle slov starosty Matouše) zel prázdnotou. Alespoň ten ohňostroj byl, jen si ho moc lidí nevšimlo, jak rychle skončil.
Tak tohle je to, co si páni radní a jejich nově vybraný šéf městské kultury představují pod pojmem hlavní městské slavnosti. To, co má udržovat více než tři sta let dlouhou tradici bohosudovských poutních slavností, co má představit svým občanům i návštěvníkům kulturnost a úspěchy města Krupka.
Na rovinu. Ve srovnání se slavnostmi okolních měst a obcí jen ubohá bída. Stejně velká Bílina, poloviční Duchcov, Dubí či Chabařovice své slavnosti ozdobí vystoupením kulturních špiček, připraví mnohem víc hodnotných lákadel, připomenou historii a nezapomenou na aktivity místních občanských spolků. Města a obce tím oslavují a propagují své jméno. Krupští radní opět udělali Krupce a jejím obyvatelům jen další ostudu.
Když se po roce 1994 obnovovala tradice poutních slavností, byly jejich obsahem nejen obvyklé pouťové atrakce, stánky a zábavná hudba. I ty mají svou pozitivní roli, řadě lidí udělají radost. Ale tehdy byly v programu i skutečné kulturní aktivity, vystoupení a soutěže občanských spolků a připomenutí historie města. Tehdy se začínalo, chyběla praxe a zkušenosti, s církví vznikla v komunikaci řada problémů. Ale cílem bylo poutím vrátit nejen zábavný obsah, ale především duchovní a kulturní rozměr a propagaci města. Měly se stát nejen místem zábavy, ale i setkáním rodáků a lidí se zájmem o historii, kulturu a další nejen kulturní rozkvět města. A vyvolat zájem občanů města o kvalitní kulturní aktivity.
Pár let to vydrželo, ale pak nastal sešup do průměru, letos už do ostudného podprůměru. I zde platí, že ryba smrdí od hlavy, v tomto případě od radnice. Jaká je úroveň radnice, taková je pak úroveň nejen poutních slavnosti, ale i cele Krupky. On to není zas až takový problém ( ani finanční) přivést do Krupky pár kvalitních kapel i z oblasti klasiky, zorganizovat výstavy špičkových umělců (jsou i v Krupce) i dětí z krupských škol, představit kulturní a sportovní aktivity krupských občanských spolků, půjčit si z teplického muzea výstavu o historii Krupky, v kině pustit retrospektivu filmů o Krupce, nechat zahrát krupské divadelníky, v rádoby nóbl parku dát prostor milovníkům historie a milovníkům zvířat.
Mnoho a mnoho dalšího by se dalo udělat, nebýt těch barbarských žab na prameni (byť opentlenými vysokoškolskými diplomy), které léta okupují krupskou radnici a nechají si pochlebovat od tzv. „šéfů krupské kultury“. Pro nezasvěcené - prý vždy vybrané na základě náročného konkurzu. Teď byl pány z radnice vybrán jistý Petr Fišer z Dolního Maršova. Ti, kdo ho znají, vědí, že se Krupka má na co těšit. No, raději to dál nerozebírat.
Na závěr je třeba poděkovat těm několika, kteří i přes bídné podmínky vytvořené radnicí ukázali během poutních slavností poctivou práci a kulturní zábavu. Jsou světýlkem naděje v temném tunelu barbarství současných krupských radních.