Vrátíme Krupce dobrou pověst
Vrátíme Krupce dobrou pověst
„Konečně,“ řeknou si mnozí při zjištění, že se ostuda Krupky - ošklivá betonová zeď pod bohosudovským náměstím naproti parku H. Lindnerové mění na barevnou výtvarnou plochu. Sympatické je i to, že se jedná o aktivitu mladých lidí z biskupského gymnázia, kteří místo rezignace a nadávání vzali do ruky štětce, barvy a společně s dětmi z krupských základních škol vylepšují současnou tvář Krupky. Díky jim za to.
Chvályhodná aktivita studentů BGB
Poděkují i pamětníci a znalci zákulisí dění na radnici, ale zároveň jim zatrne. Ta zeď totiž vypovídá mnohé o nepěkné minulosti i současnosti Krupky. Tato zeď až do jara 1991 kryla totalitní a okupační sovětskou armádu. Svůj původní význam má zeď dodnes. Dál kryje skutečný obraz dnešní správy města, která nemá k totalitní správě a okupaci města daleko. To vše bývá zamlženo řečmi o demokracii, mistrovsky zneužívané hlavně současným starostou p. Matoušem a jeho nejbližšími, mlsně čekajícími na byť jen drobky padající z jeho stolu, na němž se porcuje majetek a finance města.
Proč ta zeď vlastně dosud stojí, ptají se mnozí. Stačí se za zeď podívat a uvědomit si, že stojí v samém centru Krupky. Centrum města vždy vypovídá o schopnostech a kulturní úrovni jeho vedení. V Krupce o kvalitách vedení radnice vypovídají černé skládky a rozpadající se trosky budov, které jsou rejdištěm feťáků, radničních příživníků a i kriminálních živlů. Jedinou viditelnou aktivitou radnice jsou zde hromady odpadu sváženého z celého města. To však občan nesmí vidět, a proto musí zeď stát dál.
Nepořádek byl ještě před Velikonocemi "schován" za plot z vlnitého plechu.
Pohled škvírou v plotě do bývalého areálu sovětských kasáren mluví jasně.
Ani z opačné strany není situace za zdí lepší.
Prostor kasáren byl v r. 1997 díky schopnostem a nasazení tehdejšího starosty p. Malečka převeden do majetku města. Nešlo o samozřejmost, jak dokazuje selhání čtyř inženýrů z čela města p. Puchara, Matouše, Nováka a Růžičky, když nedokázali získat do majetku města kasárna v Unčíně. Bez práce tehdejšího starosty p. Malečka by se dnes nebydlelo v tzv. třístovce, nebylo zde městské centrum hasičů a nebyla by pracovní místa v nové hale (tehdy výroba plastových oken).
V tu chvíli skončil i záměr dostavby městského centra. A tak místo živého městského centra s pěti sty byty a řadou provozoven služeb „zdobí“ Krupku to, co skrývá nyní studenty zkrášlená zeď. Stavba nového městského centra je viditelně mimo intelektuální i kulturní mantinely vedení radnice, které se již dlouhá leta drži u moci. A to všechno musí zeď zamaskovat. A kamsi zmizel i výnos z prodeje průmyslové zóny, jehož zmizení i podle ČT souvisí se zbohatnutím p. Matouše na pozemcích ve Vrchoslavi. Obojí připravilo Krupku o více než 200 milionů Kč. To, že byl p. Matouš nejen po těchto podvodech zvolen starostou, jen dokazuje vděčnost těch, kteří spolu s ním na úkor zbytku města na městském majetku bohatnou.
Nyní tuto zeď krupské totality a úpadku, potřísněnou krví vojáků - spíš komunistických otroků, kteří zahynuli při explozi tankové munice, zkrášlují studenti a žáci krupských škol. Na první pohled přínosná aktivita. Pamětníci ji však mohou vnímat při pohledu do vod kruté krupské reality také jako pomoc při maskování za zdí viditelných důsledků totalitního a barbarského vládnutí těch, kteří se zmocnili krupské radnice především díky uplácení voličů u voleb.
Nebylo by to poprvé, kdyby čistého idealismu a nadšení mladých lidí zneužili pošpinění političtí šíbři. Nebylo by v tom případě dobré graficky zachytit na části zdi kromě veselých obrázků i něco z totalitní historie i současnosti Krupky? Přidat například i důstojnou vzpomínku obětem totality. To by byl čin hodný studentů, ale i pedagogů církevní školy, v minulosti opakovaně krutě zasažené několika totalitami, komunistickou nevyjímaje. Ta, byť zamlžená řečmi o demokracii z úst chamtivých a bezohledných lidí v čele radnice, funguje v Krupce totiž dodnes.